Gato Amado, CZ — chovatelská stanice mainských mývalích koček 

Smutný příběh kocourka jménem Pikao

Tento jedinečný stříbrný mourek s bílýma pacičkama a bříškem nás naprosto okouzlil nejen svým vzhledem, ale i svým životním příběhem, který již tehdy nepostrádal dramatické momenty.

Jako několikaměsíční koťátko byl spolu se svou sestřičkou odchycen ve volné přírodě, neboť jiná možnost ani nebyla. Pokud by se odchyt nezdařil, s největší pravděpodobností by byli zastřeleni majitelem pozemku, kde se zdržovali. Během odchytu vzdoroval a za žádnou cenu nechtěl přijít o svou svobodu. Po dvou dnech však zvítězil hlad a Pikao byl polapen. Svou divokost si udržel i po dobu dvouměsíčního pobytu v depozitu, kde na sebe dobrovolně nechal sáhnout jen jedinkrát. Když jsme si ho přebírali, zvědavě nás okukoval z uctivé vzdálenosti a před odchodem se opět nechtěl vzdát bez boje.

Pikao ve svém úkrytu pod postelíV novém domově se nejdříve bojácně krčil v rohu, neboť netušil, kam se může schovat. To vše jen do chvíle, než objevil tu pravou skrýš pod postelí. Řekli jsem si, že když v depizotu neuspěli po dobrém, zkusíme to po zlém, a tak byl náš nový miláček opět proti své vůli chycen a vytažen ze své skrýše. Uklidnil se až během několikaminutového hlazení spolu s povídáním milých slůvek, načež si uvědomil, že ho nic nedrží a může se zase schovat pod postel. Tento postup byl opakován každou hodinu, přičemž se již druhý den nechal pohladit sám. Během několika dní se z něj stal ten nejmazlivější (a neustále spokojeně vrnící) kočičák, jakého jsme kdy poznali.

Na následující tři měsíce se stal pánem domácnosti, chodil se mazlit, kdykoli se mu zachtělo a běda, když mu nikdo nevyhověl. Ve věku přibližně devíti měsíců šel na kastraci a dodnes vidíme jeho zdrcený pohled z veteriny, že ho odnáší někdo cizí pryč. Cizím lidem nikdy nevěřil. Po probuzení z narkózy byl přirozeně malátný a unavený, takže jsme jeho momentálnímu stavu nevěnovali zvláštní pozornost. Když se v následujícíh dnech nelepšil a zůstával stále stejně apatický, smutný a bez chuti k jídlu, museli jsme veterinu navštívit znovu. Diagnóza zněla neúprosně — FIP.

Náš miláček PikaoDoufali jsme v zázrak i přes vědomí, že je takřka nulová šance, aby Pikao tuto zákeřnou chorobu zvládnul. Nicméně během pár týdnů se jeho stav zhoršil natolik, že byla nutná další návštěva veteriny, ale tentokrát, pro jeho i naše dobro, jsme se vrátili domů již bez něj.

Doma bylo najednou tak moc prázdno. Za žádným rohem nečíhalo skryté vše sledující očko, před monitorem se zničehonic neobjevila kočičí hlava ve snaze pomazlit se, už nikdy se po příchodu domů neozvalo to jedinečné předení…

Netrvalo dlouho a začali jsme se dívat po kočičce, která by nám Pikaa nahradila, ale přestože jsme našli kocourka velmi podobně zbarveného, pocit, že našeho mazlíčka nemůže nikdy nikdo nahradit, stále rostl. Až jsme jednoho dne objevili mainské mývalí kočky a zjistili, že ony jsou ty pravé. Chvíli na to na nás poprvé shlížela Mainuška, byť jen na fotografii. Byla to láska na první pohled a aby nebyla sama, přibyla k ní za chvíli i druhá číča.

Od doby, kdy nás Pikao opustil, už uteklo hodně času a i přesto jeho ztráta bolí stále stejně. Přivedl nás k naším úžasným mainským miláčkům, kteří by tu bez něj nebyli. Vyprávíme o něm se slzami v očích, ale s úsměvem na rtech, neboť vzpomínky na tu překrásnou dobu s ním nikdy nezmizí.

Pikao, nikdy nezapomeneme…

© 2012–2018 Gato Amado, CZ   —   odkazy na spřátelené chovatele